Zázračný zabiják bakterií – Lichořeřišnice

Tak jsem si říkala, jak už pomalu začnu psát nějaký článek o opalování nebo o tom, jak ve zdraví přežít léto, ale zoufalství naší paní ředitelky ve školce, která řeší promořenou školku streptokokem a navíc asi pěkně odolným, mě přimělo věnovat se mojí nejmilovanější bylince, na kterou prostě nedám dopustit a která by mohla přispět k úspěšné likvidaci tohoto neřáda.

Ta úžasná bylina se jmenuje Lichořeřišnice větší (Tropeolum majus) a pochází z Jižní Ameriky. Je však nenáročná na pěstování a mnoho lidí si ji pěstuje na zahrádce či v truhlíku pro její krásný vzhled. Že by ji šlo využít i pro její léčivé účinky mnohdy ani nevědí.

Přitom spektrum potvůrek, na které působí, je velice široké. Nejvýznamnější účinnou složkou je glykosid glukotropeolin a má antibiotické, antibakteriální a antivirotické účinky. Vylučuje se zejména ledvinami a kumuluje se v močovém měchýři, ale z těla se dostává také plícemi a dýcháním.

Nejčastěji se využívá při zánětech močových cest a při akutních či chronických zánětech horních dýchacích cest (bolest v krku, zánět nosohltanu, zánět nosních dutin, ale i angína). Ve vhodné kombinaci nám také krásně vyčistí střeva nebo pomůže při problémech s lupy. Po dvouměsíční kúře lichořeřišnicí je zlikvidována většina streptokoků, stafylokoků a E. coli, včetně těch které nereagují na klasická antibiotika.

Způsobů, jak užívat lichořeřišnici, je mnoho, protože její obrovskou výhodou je, že účinné složky fungují v jakémkoliv ředění. Co se však musí dodržet, je maximální rozestup mezi jednotlivými dávkami. Ten je 16 hod. Proto je nejlepší užívat lichořeřišnici ráno a odpoledne, v případě větších obtíží či akutním zánětu i 3x denně.

Z čerstvé rostlinky lze konzumovat listy i květy ve formě salátu nebo prostě jen tak uždibnete pár květů a listů přímo z bylinky na zahrádce. Na chuť jsou štiplavé, ale pikantní chuť dělá dobře plicím a tlustému střevu, takže si ji s radostí dopřejeme. Ze své zkušenosti říkám, že děti to nevidí tak optimisticky jako já a plivou :).

Rostlinku můžete i usušit a uvařit z ní čaj (nezkoušela jsem). Jako nejúčinnější varianta se jeví tinktura ze zralých semen, popř. z jiných částí rostliny (návod přinesu v některém dalším článku). V lékárně je možno zakoupit mnoho výrobků od různých výrobců a protože účinnost lichořeřišnice nezná mezí, s klidem duše sáhněte po čemkoliv, co je vám sympatické. Ale jestli máte zájem ještě o něco navíc, takový bonbonek, tak ještě chvíli vydržte u čtení.

Výše popsanými způsoby reagujete na problém, který máte. Bacila, nemoc, zánět. A využíváte účinnou složku lichořeřišnice, aby jste svůj problém vyřešili. Co ale v tu chvíli neřešíte, je příčina, která je například oslabení některého orgánu nebo něco na hlubších úrovních těla (o tom zas jindy).

Pokud chcete obsáhnout právě i tu příčinu, kvůli které jste vlastně onemocněli (jasně, bacil taky může za tu nemoc, ale o šel jen kolem a využil svou příležitost, protože viděl, že jste zrovna oslabení), tak můžete použít homeopaticky potencovanou (naředěnou) tinkturu.

Téma homeopatie je obrovsky obsáhlé a v podstatě asi není úplně dokonale vysvětlené, takže opravdu jednoduše. Původní tinktura (která se také připravuje specifickým způsobem) se postupně za silného protřepávání naředí. To naředění způsobí, že v tinktuře zbývá už jen pár molekul (někdy žádné) původního léčiva, ale ty mají velkou energii, proto mohou v těle dobře působit a navíc nesou informaci, co se má dalšího v těle stát, aby se problém nejen vyléčil, ale také vyřešil na úrovni příčiny. Všem kdo se zabývají homeopatií se omlouvám za takto polopatický popis, ale nevím, jak jinak jednoduše to říct.

Já už asi dva roky pracuji s homeopatickými tinkturami pana JUKLA, které vycházejí z původních receptur Ing. Janči. Tyto tinkturky jsou připravovány decimálním způsobem ředění (označeno D). V praxi to znamená, že se vezme vždy 1/10 původní tinktury a doplní se 9/10 ředidla (voda s ethanolem) a protřepává se. Z této nově vzniklé tinktury se zase vezme 1/10 a zase se přidá 9/10 ředidla a tak dále do potřebného stupně naředění.

Většina tinkturek je v rozmezí 3-7 ředění, což znamená, že jsou stále přítomny nějaké molekuly účinné složky, ale zároveň jsou obohaceny o energii a informaci. Čím větší je zředění, tím větší je účinnost (tím více energie se do léku vloží a pro tělo je lépe rozluštitelná informace). Možná je to pro někoho složité na pochopení a nedivím se, mně to taky trvalo :), ale důležité je, že to opravdu funguje!

Výhodou takovéto úpravy je, že prakticky odpadají veškeré nežádoucí účinky, které by způsobil koncentrovaný lék a tím pádem možnost použití u malých dětí, těhotných, kojících, a všech ostatních rizikových skupin. Homeopatické tinktury lze použít i v kombinaci s klasickými léky (v případě lichořeřišnice antibiotika), při čemž zvyšují jejich účinnost, snižují nežádoucí účinky, zkracují dobu léčby a pomáhají organismu s vyčištěním a nastartováním. Dají se kombinovat i mezi sebou nebo s jinými přírodními přípravky.

Tinktura pana Jukla je v ředění 4D a používá se 3x denně po jídle (jako prevence alespoň 2x denně). Jedná se o lihový roztok, ale lze nakapat například do horkého čaje, čímž veškerý alkohol během chvilky vyprchá,takže se opravdu nebojím dát i dětem. Kapky by neměly přijít do styku s kovem, takže nekapeme na lžičku, ale třeba do malého panáka s trochou vody a vypijeme. Můžeme nakapat i přímo do úst.

V následujícím článku se zaměřím na to, jak nejen zlikvidovat bacila, ale i jak pomoci tělu, aby se pročistilo, zregenerovalo a znovu se nastartovala imunita po dlouhé nemoci. Protože pouze s lichořeřišnicí v boji proti streptokokovi nevystačíme. Kdybychom však neudělali nic jiného, určitě má nasazení lichořeřišnice obrovský význam.

Zdroj: vlastní, www.jukl.cz, Jiří Janča: Praktická homeopatie, Eminent 1992