Tak nám zavřeli školu...
Sedím doma smutná za svým počítačem a zpovzdálí slyším svoje děti, jak si hrají, protože školy jsou zavřené. Právě jsem odeslala email, že ruším svůj víkendový kurz Reflexní terapie a psychosomatika, všem jeho účastnicím. Kdy se sejdeme, není jasné.
Opravdu cítím velký až hmatatelný smutek. Vnímám ho jako tíhu na svém těle, která mě nechce ublížit, ale dává mi najevo svou nezvratnost. Ze zkušenosti vím, že nemá cenu dělat, že tu není. Naopak už jsem pochopila, že pokud ho nechám existovat a uvědomím si jeho přítomnost, dám mu respekt a důležitost, tak sám odejde. Jen to může chvilku trvat a taky dost bolet.
Vzpomínám na slova svého učitele Petra Vlčka, který vždy říká: “Pokud jste smutní, tak se radujte! Znamená to jen to, že něco končí, aby mohlo přijít něco nového a pravděpodobně i lepšího.”
Cítím smutek
Tento článek píšu pod vlivem svého smutku, že moje představy a vize nevyjdou tak, jak se zdálo, že by mohly a jak jsem si to moc přála. Je to smutek z toho, že přicházím o něco, co vytvářelo v mém životě smysl a jistotu. A píšu ho ve chvíli, když už se 3. týden pokouším zbavit nachlazení. Smrkám a kašlu. Je neuvěřitelné, jak dokáže lidské tělo reagovat na situaci daleko dříve než nastane.
A zřejmě tedy nastal ten správný čas, abych napsala něco o okruhu plic a o emocích, které jsou s ním spojeny. Třeba to někomu pomůže k dalšímu pohledu na situaci, které jako lidstvo a společnost (nejen těl, ale i vědomí) čelíme.
Plíce, emoce a teorie pěti prvků
V tradičním pojetí čínské medicíny reprezentuje okruh plic element kovu a je spojen s podzimem. Emočně je vyjádřen smutkem až žalem.
Je to pocit, který přichází když si představíme podzimní krajinu ponořenou do pološera, chladu a vlhka. Léto skončilo, doba sklizně je za námi a příroda se připravuje k zimnímu odpočinku. Stromy přicházejí o své listí a tempo všeho kolem se zpomaluje a někdy se zdá, že ustalo úplně.
Je to stav na konci výdechu, kdy úplně odevzdáme obsah svých plic a nastává kratičká pauza před dalším nádechem. Když se ale na tento pocit vyladíme, tak nevnímáme vůbec nic negativního. Zkuste to sami a možná stejně jako já v té pomalosti, těžkopádnosti a prázdnotě, objevíte něco naprosto dokonalého.
Je to klid. Ticho.
Naprosté oproštění se od všeho. Od všeho, co odvádí naši pozornost od nás samotných, od všeho, co nás zatěžuje a vyčerpává a od všeho, co rozptyluje naši pozornost a uvádí náš život v pohyb (tedy i radostných věcí).
Petr Vlček by mi teď řekl, že to, co píšu, je dost o ničem. Ano, píšu o ničem, vím to.
To dokonalé NIC, zahrnuje totiž VŠECHNO, tedy podstatu tohoto světa i nás. Nepotřebujeme nic, abychom byli tím, kým jsme a měli dokonalý život. Potřebujeme jen být. My jsme ti, kdo tvoří realitu a můžeme si ji vytvořit, jak jen chceme. Abychom skutečně BYLI, tak na to potřebujeme klid. Vnitřní i vnější, protože to vnější je vždy odrazem toho vnitřního.
Potřebujeme být pozorní vůči sobě samým a nelpět na pozornosti jiných. Pokud o něčí pozornost přijdeme, tak jsme většinou smutní. A pokud jsme na té pozornosti závislí, tak dostaneme strach a začneme být agresivní.
Proto je tu smutek
Smutek nás totálně zpomalí, někdy i úplně vypne (to je deprese).
Je to proto, abychom získali čas zaměřit pozornost na sebe a na svůj vnitřní svět. Smutek nám pomáhá přetrhat pouta lpění na něčem co bylo a už není. Čas se na chvíli úplně zastaví a my jsme jako by bez dechu, bez šťávy, s pocitem, že se nemůžeme ani hnout.
Můžeme i lapat po dechu (vzlykání, pláč), dokonce se dusíme a chceme uvolnit dýchací cesty (kašel, kýchání). A pak to přijde.
Nový nádech, který vžene vzduch do našich plic, kyslík se dostává do krve a jako vlna energie se šíří po celém těle, do každé buňky. Je to ten stimul, abychom se pohnuli z místa, aby se s našimi plícemi rozšířily i naše možnosti a nemůže nás nic zastavit. Je to jako povel kupředu! Je to jako lavina.
Tomu se říká vůle. Chtění žít. Nevzdat to, vnímat ten neustály koloběh přeměn, které nás vedou kupředu.
Ve chvíli, kdy máme prostor, volnou cestu, nic nás nedrží (nebrzdí) najednou vidíme jasně a přehledně, jaké máme možnosti. Sice vnímáme to neznámé před námi, cítíme tu změnu ve vzduchu a možná cítíme obavy, ale přebíjí to těšení se, chtění se posunout a dělat věci jinak. Zkusit i jiné možnosti, učit se, srovnávat, poučit se z nově nabytých zkušeností, přemýšlet o sobě a svém životě s nadhledem a být hybateli vlastního žití.
Co nám může naznačovat situace s nemocí COVID-19
O tom všem a ještě více jsou emoce spojené s okruhem plic. Na jedné straně smutek, žal, lpění až deprese a na druhé vůle, nezlomné chtění dosáhnout svých cílů za každou cenu a bez ohledu na okolnosti. Ideální je být někde uprostřed a být v harmonii.
A to je možná i náš současný úkol. Zastavit se, uvědomit si tu nesmyslnou honbu za něčím, co ve většině případů přinese zisk úplně někomu jinému než nám. Rozloučení se se starými představami a přesvědčeními o fungování světa, jejich propuštění a odpoutání se od nich. Také čas truchlení a smutku, kdy jsme uzavřeni sami do sebe (karanténa).
Vydechnutí, aby mohl přijít nový nádech. Hluboký a volný. Je čas se vykašlat na všechno, co nás vyčerpává, oslabuje a nedává nám smysl a přemýšlet o tom, co nám smysl dává, zotavit se a pak se vrhnout do nové etapy našich životů, které už nikdy nebudou stejné jako před tím.
Pojďme si tedy kolem sebe a před sebou uvolnit místo, abychom se mohli svobodně rozběhnou kupředu. Už je na čase…
Jen volný klidný dech vám přeje Vendula.
Zajímají vás principy fungování života a lidského těla? Chcete více rozumět sami sobě, abyste se mohli aktivně starat o své zdraví?
Připojte se do facebookové skupiny Cítím se skvěle ve svém těle, kde řešíme aktuální témata a navzájem se inspirujeme.
Pro ty, co zajímá problematika hlouběji, chystám online vzdělávací produkty na webu Lavendu – Dotkni se zdraví.
0 komentářů